02 Lis
Když je člověk nemocný, není to většinou žádná sláva. Aspoň tedy neznám nikoho, kdo by si v tomto stavu nějak významně liboval. Čím víc se vnořuju do hloubky psychologie a celostní medicíny, jsem přesvědčena o tom, že nám naše tělo skrze svou ne-moc sděluje důležité informace. Ale o tom až někdy jindy. Při své poslední nemoci jsem učinila jiný, velmi osvobozující závěr, ke kterému bych se asi jinak nedopracovala. (Nebo [...]

Když je člověk nemocný, není to většinou žádná sláva. Aspoň tedy neznám nikoho, kdo by si v tomto stavu nějak významně liboval. Čím víc se vnořuju do hloubky psychologie a celostní medicíny, jsem přesvědčena o tom, že nám naše tělo skrze svou ne-moc sděluje důležité informace. Ale o tom až někdy jindy. Při své poslední nemoci jsem učinila jiný, velmi osvobozující závěr, ke kterému bych se asi jinak nedopracovala. (Nebo by to stálo hodně peněz za návštěvy odborníka.)

Nejsem dokonalá!

Díkybohu za to!

A proč?

Protože nejsem-li dokonalá, můžu se při nemoci s klidným vědomím vykašlat na dělání dojmu a dovolím si následující:

1) vypadám strašně!

Vypadám strašně a je mi úplně jedno, jestli to někomu je jedno nebo ne. Při zánětu dutin je člověk rád, že žije a nějakým způsobem dýchá, a nějaká řasenka nebo vyžehlené pyžamo můžou jít k šípku.

2) neřeším vlasy!

Tedy ne, že bych je jindy nějak výrazně řešila, ale stejně. Nosím čepici naraženou až k nosu a co se děje pod ní, mě nezajímá. A vlasy si nemusím umývat nebo dokonce fénovat, protože je to pod tou čepicí stejně jedno. Jupí!

3) neholím si nohy!

V ruce pomalu nezvednu ani kartáček na zuby, natožpak nějakou žiletku nebo jiný mučicí nástroj. Prostě si užívám těch klidných dní, kdy mám na nohách a jiných částech těla strniště (a možná je to i snaha uspokojit tajnou touhu po vnoření se do mužské energie… člověk nikdy neví).

4) jím nezdravé jídlo!

Možná je to vzpomínka na dětství, kdy jsme při nemoci mohli jíst rohlíky s čokoládou a vlašákem, možná jenom čistá lenost něco si uvařit. V každém případě chutná nezdravé jídlo při nemoci tak nějak jinak, líp, a jeho následky se moc neřeší. Důležité je přežít, no ne?

A nejzajímavější bod na konec – i přes vše výše uvedené:

5) mám zvýšenou chuť na sex!

Jak jsem se dozvěděla na semináři o čínské medicíně, je-li tělo nemocné, snaží se imunitní systém o návrat k přirozenosti a na povrch se derou bio-potřeby. Tedy tak nějak to bylo. Což je obzvláště příjemné v okamžiku, kdy máte po ruce někoho, kdo vám s uspokojením těchto potřeb ochotně pomůže. ;-)

A nepomůže-li, můžu se s klidným svědomím vrátit k bodu č. 4 a nacpat se čokoládou, protože podle bodu č. 1 je úplně jedno, že mám na nose pupínky.

Nejsem totiž dokonalá!

***

Zajímá vás, jak jsem dopracovala do stavu „být nad věcí“?

Čtěte: „Dvanáctero zralé ženy nad věcí“  (obzvlášť bod č. 3 by se vám mohl hodně líbit!)

 

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *