10 Říj
Když si dovolíte položit se na vlny svého života a otevřete všem možnostem, můžou přijít příležitosti, které byste vůbec nečekali. Skoro sedm let jsem vedla brněnskou pobočku British Council, britské neziskovky, která propojuje lidi skrze angličtinu, šíří ji do světa a podporuje různé kulturní a vědecké projekty. Organizovali jsme v Brně cambridgeské zkoušky (FCE atd.). Angličtina mě velmi bavila, udělala jsem si všechny možné zkoušky, dokonce odchodila jeden semestr lektorství [...]

Když si dovolíte položit se na vlny svého života a otevřete všem možnostem, můžou přijít příležitosti, které byste vůbec nečekali.

Skoro sedm let jsem vedla brněnskou pobočku British Council, britské neziskovky, která propojuje lidi skrze angličtinu, šíří ji do světa a podporuje různé kulturní a vědecké projekty. Organizovali jsme v Brně cambridgeské zkoušky (FCE atd.). Angličtina mě velmi bavila, udělala jsem si všechny možné zkoušky, dokonce odchodila jeden semestr lektorství AJ na pedagogické fakultě a uvažovala o speciální zkoušce CELTA. A všichni se mě ptali: “Vy učíte angličtinu?”

Ne, neučila jsem. A pořád jsem si říkala, že já angličtinu učit nebudu/nemůžu, protože na to „nemám školu“ (jsem původem ekonomka). Když jsem potom ze společnosti odešla, měla jsem tašku plnou materiálů, které jsem za ta léta nasbírala. Další dva roky ležela v rohu mého obýváku a prášilo se na ni. Letos na jaře jsem se rozhodla udělat v bytě čistku a všechny materiály vyhodila, protože “já angličtinu učit nebudu/nemůžu”.

Člověk míní, pánbůh mění. Jako blesk z čistého nebe přišla nabídka na výuku angličtiny v pomaturitním studiu. Přišlo mi to bláznivé. Já mám učit angličtinu? Vždyť na to nemám tu školu. Ale nakonec jsem řekla „ano, vesmíre“ a šla do toho. A najednou se spojily nitky, které se táhnou do daleké minulosti.

Už v mateřské školce jsem dostávala za úkol pomáhat druhým dětem při učení básniček a písniček. Na základní škole mě posazovali vedle slabších spolužáků s tím, že jim budu pomáhat, aby se zlepšili. Co se dělo na střední a vysoké škole už nevím, každopádně vím, že pomáhat druhým, aby se něco naučili, něco pochopili nebo se někam posunuli se táhne mým životem jako červená nit.

A tak jsem řekla to “ano, vesmíre”. Přišlo to ke mně, tak to tak má asi být. A otevřely se nové dveře. Zjistila jsem, že učení mě nesmírně baví; nevzdávám se, nenechávám své studenty na holičkách a kupodivu jsem velmi, velmi trpělivá. Chci totiž, aby si z mých hodin odnesli co nejvíc. Co na to říkají oni, zatím nevím. Ale věřím, že za pár let to ocení! :-)

A víte co? Dnes jsem měla svou první veřejnou lekci ranní angličtiny pro ženy (a dámy byly skvělé!). A vypsala jsem kurz háčkování v angličtině. A chystám se nabízet soukromé hodiny angličtiny. A navrch i koučování v angličtině. A  kurzy komunikace v angličtině.

A víte proč?

1) Věřím, že na učení jazyků (a čehokoliv jiného) není potřeba mít talent. Stačí jenom chtít a něco pro to udělat.

2) Kolik jazyků umíš, tolikrát si člověkem. A čím víc jazyků umíš, tím víc úžasných lidí můžeš potkat.

3) Nejde o to, aby člověk uměl perfektně gramatiku. Komunikace je o výměně informací. A čím víc si jich vyměníme (třeba v holých větách), tím víc si rozšíříme obzory.

4) Není nad to, když spojíte to, co vám jde dobře s tím, co vás baví, a navíc tím pomůžete druhým. Skvělý pocit!

5) Můžete, co chcete. A nemusíte na to mít školu.

6) A dokonce to něco můžete začít dělat až v pozdějším věku. Nikdy není na nic pozdě.

7) Poslouchejte sami sebe, své srdce. Nikdo vás nezná líp, než vy sami.

8) Dělejte vše na 100%.

A za 9) Hlavně si to pořádně užívejte! :-)

Držím palce!

 

4 Comments

  • Líbí se mi co jsi napsala Kaaczo, já jsem si nedávno dopřál po 10-ti letech vést outdoorový kurs pro studenty. A “sedl” mi.

    Odpověď
    • Autor Aleš
    • 10.10.2017 at 20.08
  • Kači, super, držím palce ať se ti daří, nikdy není na nic pozdě :-) A co kurz angličtiny pro děti, šla bys do toho?

    Odpověď
    • Autor Iva R.
    • 10.10.2017 at 22.54

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *

Kaacza v obrázcích