22 Čvn
Neznám nikoho, kdo by někdy nebral antibiotika. Jedno na co. Na cokoliv. Obecně nejsem příznivcem jakýchkoliv léků, ale když už jde do tuhého, sáhnu po nich taky. A ráda. A jak jsem zjistila, pokud jde o jejich užívání, platí, že „jiný kraj, jiný mrav“. Strávila jsem rok svého života v Londýně jako au-pair, tedy děvče k dětem. Celý můj pobyt byl studnicí nejrůznějších zážitků a životních zkušeností. Začalo to kulturním [...]

Neznám nikoho, kdo by někdy nebral antibiotika. Jedno na co. Na cokoliv. Obecně nejsem příznivcem jakýchkoliv léků, ale když už jde do tuhého, sáhnu po nich taky. A ráda. A jak jsem zjistila, pokud jde o jejich užívání, platí, že „jiný kraj, jiný mrav“.

Strávila jsem rok svého života v Londýně jako au-pair, tedy děvče k dětem. Celý můj pobyt byl studnicí nejrůznějších zážitků a životních zkušeností. Začalo to kulturním šokem hned po příjezdu. V českých luzích a hájích jsem nikdy neviděla tak pestrou směs nejrůznějších národností, a když navíc ovládáte cizí jazyk jen na základní úrovni, máte co dělat. Já jsem navíc měla „štěstí“ na docela podivné rodiny, o to větší musela být moje snaha držet s nimi krok. Takže se často stávalo, že jsme vedli diskuse na hraně nože, protože ani jedna strana nechtěla ustoupit. Pamatuju si třeba vášnivou debatu na téma „máslo“; je lepší české – sladké nebo anglické – slané? Jedna z mých hostitelek, Sonia, trvala na slaném, já na sladkém. Na slaném, na sladkém. Na slaném, na sladkém. Sonia si ťukala na čelo. A přidala na intenzitě, když jsem jí řekla, že vůbec nejlepší je čerstvý chléb se sladkým máslem a lehce posolený. Inu, jiný kraj.

Neméně háklivou oblastí byla lékařská péče. Z neustálých změn počasí a studených domů jsem dostala zánět močového měchýře, banální záležitost. Ale ne v Anglii a u Soni. Ta byla tehdy těhotná, zánět měla pořád dokola a neustále si stěžovala, že to je hrozné, že se z toho nemůže vyhrabat. Ale pro jiné pochopení neměla. Nejdřív jsem ji dva dny přesvědčovala, že je mi opravdu špatně, aby mě objednala k praktickému lékaři, bez jehož návštěvy se v Anglii dál neposunete. Nechtěla. Jen se pořád dokola ptala, jestli je mi opravdu TAK špatně. Bylo. Takže se po dalších dvou dnech uvolila, že tam zavolá. Objednali mě za týden. Když jsem si onen den vyseděla hodinovou frontu, koukli se mi do oka a poslali mě domů s tím, že mi nic není a ať piju brusinkový džus. Hm. Když to nepomohlo, vydupala jsem si další návštěvu. Tentokrát jsem dostala antibiotika. Ta vám v anglické lékárně přesně po pilulkách odpočítají, vloží do lahvičky bez popisu a řeknou, kolikrát denně máte prášky jíst; v mém případě třikrát po osmi hodinách. Říkala jsem si tehdy, že se moc nevyspím, protože budu muset vstávat v noci.

Když jsem přišla domů, vítala mě Sonia ve dveřích. „Tak co?“ ptala se zvědavě. „Mám antibiotika,“ odvětila jsem otráveně. „To se zase v noci nevyspím.“ – „A proč by ses nevyspala?“ opáčila udiveně Sonia. „Protože se to bere třikrát denně,“ na to já. „No a? Tak to vezmeš třikrát denně a v noci budeš spát,“ pronesla a tvářila se u toho strašně chytře. „No dyk jo. Když to mám brát třikrát denně, tak musím v noci vstát, a proto se nevyspím,“ nechápala jsem její argument. „Promiň, ale já pořád nerozumím tomu, proč bys musela v noci vstávat, když to máš brát třikrát denně,“ Sonia začínala být dopálená. V tu chvíli mi to došlo! Došlo mi, proč Sonia trpí na záněty dlouhodobě a ne a ne se vyléčit. Ona totiž léky brala opravdu třikrát denně, tedy třikrát přes den. A v noci ne. Sonia mi to hned objasnila: „Ráno vstaneš, rozdělíš si den na tři díly, vezmeš prášek a v noci spíš. To je jasný, kdybys kvůli tomu vstávala v noci, to by ses potom vůbec nevyspala!“ Myslela jsem, že mě budou omývat!

Se Soniou jsme měly během mého pobytu v její rodině ještě spoustu diskusí. Ale tahle mi utkvěla v hlavě nejvíc. Uvědomila jsem si, jak je užitečný příbalový leták a taky možnost navštívit specialistu, který i osobám typu „Sonia“ objasní, jak na to!

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *