• 25Úno

      Když jsem byla ještě malá, docela malinká, všichni říkali „To je ale roztomilá holčička, taková pěkně tvarovaná, jako kapička rosy při východu slunce“. Tak úplně jsem jim nerozuměla, ale upřímně řečeno, mi to bylo docela fuk. Mě zajímaly jiné věci, měla jsem na objevování celý svět a těšila jsem se, že ho díky koloběhu života poznám ve všech jeho krásách. Maminka mi vykládala o zurčících potůčcích s malými vlnkami, širokých řekách, […]

      O vodce a nenaplněné touze

      Když jsem byla ještě malá, docela malinká, všichni říkali „To je ale roztomilá holčička, taková pěkně tvarovaná, jako kapička rosy při východu slunce“. Tak úplně jsem jim nerozuměla, ale upřímně řečeno, mi to bylo docela fuk. Mě zajímaly jiné věci, měla jsem na objevování celý svět a těšila jsem se, že ho díky koloběhu života poznám ve všech jeho krásách. Maminka mi vykládala o zurčících potůčcích s malými vlnkami, širokých řekách, […]


    • 13Srp

      Ó, na světě větší krásy není než když přijdeš TY, prudké ochlazení… Otvírám duši, otvírám srdce, otvírám každou buňku svého těla které do běla tvůj bratr hic tak rozžhavil a nadechuji zprudka plna nových sil jak kdybych utopit se v zrncích chladu chtěla… Zůstaň, ach zůstaň se mnou ještě chvíli ne, neodcházej, smutno bude zase jen rozlévej se po mých pažích bílých a ukoj moji touhu po tvé krystalické kráse… […]

      Óda na ochlazení

      Ó, na světě větší krásy není než když přijdeš TY, prudké ochlazení… Otvírám duši, otvírám srdce, otvírám každou buňku svého těla které do běla tvůj bratr hic tak rozžhavil a nadechuji zprudka plna nových sil jak kdybych utopit se v zrncích chladu chtěla… Zůstaň, ach zůstaň se mnou ještě chvíli ne, neodcházej, smutno bude zase jen rozlévej se po mých pažích bílých a ukoj moji touhu po tvé krystalické kráse… […]


    • 25Čvc

      Někdy jdou věci rychleji, než by si člověk přál. Nenaděju se a jsem v tom. Neodolám. Je to silnější než já. A vlastně… proč bych vlastně měla odolávat? Život je přece krátký, proč si upírat potěšení, které přináší? Spatřila jsem ji v okamžiku, kdy jsem to nejmíň čekala. Byla tam. Jen tak. Upřeně mě pozorovala, zprvu mi to nebylo příjemné. Po chvíli jsem si na ten pohled zvykla. Nechtěla jsem se dívat […]

      Ona a já

      Někdy jdou věci rychleji, než by si člověk přál. Nenaděju se a jsem v tom. Neodolám. Je to silnější než já. A vlastně… proč bych vlastně měla odolávat? Život je přece krátký, proč si upírat potěšení, které přináší? Spatřila jsem ji v okamžiku, kdy jsem to nejmíň čekala. Byla tam. Jen tak. Upřeně mě pozorovala, zprvu mi to nebylo příjemné. Po chvíli jsem si na ten pohled zvykla. Nechtěla jsem se dívat […]


    • 26Pro

      Žila, byla na jednom statku zámožná selka. Měla všechno, na co si vzpomněla, a co neměla, rychle si opatřila. Přesto jí v životě něco chybělo. Cítila se sama. I rozhodla se, že si pořídí nové telátko. Zajela do města a přivezla si malý strakatý uzlíček. Kravičku. Kravička rostla do krásy. Běhala si ve výběhu, okusovala zelenou trávu a byla šťastná. Ostatní kravičky ji měly rády. Ale čím krásnější a oblíbenější […]

      Pohádka o smutné kravičce

      Žila, byla na jednom statku zámožná selka. Měla všechno, na co si vzpomněla, a co neměla, rychle si opatřila. Přesto jí v životě něco chybělo. Cítila se sama. I rozhodla se, že si pořídí nové telátko. Zajela do města a přivezla si malý strakatý uzlíček. Kravičku. Kravička rostla do krásy. Běhala si ve výběhu, okusovala zelenou trávu a byla šťastná. Ostatní kravičky ji měly rády. Ale čím krásnější a oblíbenější […]


    • 15Zář

      Už dvě hodiny sedím nad prázdným papírem a snažím se napsat Ti dopis. Snažím se ze všech sil urovnat si myšlenky a poskládat je tak, abych jim rozuměla hlavně já sama. A abys jim porozuměla i Ty, moje dcera. Z očí mi tečou slzy, vsakují se do bílého papíru a dělají v něm malé důlky. Mačkám jeden list za druhým a vyhazuju je do koše vedle stolu. Nevím, jak začít. […]

      Milá dcero

      Už dvě hodiny sedím nad prázdným papírem a snažím se napsat Ti dopis. Snažím se ze všech sil urovnat si myšlenky a poskládat je tak, abych jim rozuměla hlavně já sama. A abys jim porozuměla i Ty, moje dcera. Z očí mi tečou slzy, vsakují se do bílého papíru a dělají v něm malé důlky. Mačkám jeden list za druhým a vyhazuju je do koše vedle stolu. Nevím, jak začít. […]


    • 20Srp

      Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled. Dokud jsem nespatřil ji. Bylo úterý, hodiny na kostele přes ulici zrovna odbily poledne a já dostal hlad. Vyrazil jsem do oblíbené restaurace, kde se scházeli lidé z širokého okolí. V létě ale bývala prázdná. Vybral jsem si malý stůl skoro vzadu, usadil se a začetl do novin, které jsem našel na vedlejší židli. Vyrušila mě až číšnice. „Co si dáte?” zeptala […]

      Sen o vlasech

      Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled. Dokud jsem nespatřil ji. Bylo úterý, hodiny na kostele přes ulici zrovna odbily poledne a já dostal hlad. Vyrazil jsem do oblíbené restaurace, kde se scházeli lidé z širokého okolí. V létě ale bývala prázdná. Vybral jsem si malý stůl skoro vzadu, usadil se a začetl do novin, které jsem našel na vedlejší židli. Vyrušila mě až číšnice. „Co si dáte?” zeptala […]


    • 13Srp

      Miluška stojí u okna a pozoruje hvězdy. Slyšela, že mají v noci padat, říkali to v televizi. Když v televizi říkají, že něco bude, tak to bude. Stojí u okna už hodinu a dřevění jí levá noha. Po dvacáté si přešlápne na pravou, ale nepomůže to. Zkusí nohu natáhnout a pak udělá dva dřepy. Na chvíli to zabere a ona může dál zírat na večerní oblohu. Ta obrýlená prsatá paní […]

      Hvězdy

      Miluška stojí u okna a pozoruje hvězdy. Slyšela, že mají v noci padat, říkali to v televizi. Když v televizi říkají, že něco bude, tak to bude. Stojí u okna už hodinu a dřevění jí levá noha. Po dvacáté si přešlápne na pravou, ale nepomůže to. Zkusí nohu natáhnout a pak udělá dva dřepy. Na chvíli to zabere a ona může dál zírat na večerní oblohu. Ta obrýlená prsatá paní […]


    • 30Čvc

      Prší. Vlastně už ani tolik neprší. Spíš jen tak kape. Přehnala se bouřka. Rychlá bouřka. Těžké kapky se rozbíjely o zem, když jsem utíkala na tramvaj. Už ani nevím, proč jsem utíkala. Měla jsem totiž deštník. Vždycky s sebou nosím deštník, pro jistotu. Stála jsem na zastávce pod svým zeleným deštníkem, a pozorovala okna protějšího domu. V jednom modře blikala puštěná televize, druhé se utápělo v černočerné tmě. Třetí bylo […]

      Prší

      Prší. Vlastně už ani tolik neprší. Spíš jen tak kape. Přehnala se bouřka. Rychlá bouřka. Těžké kapky se rozbíjely o zem, když jsem utíkala na tramvaj. Už ani nevím, proč jsem utíkala. Měla jsem totiž deštník. Vždycky s sebou nosím deštník, pro jistotu. Stála jsem na zastávce pod svým zeleným deštníkem, a pozorovala okna protějšího domu. V jednom modře blikala puštěná televize, druhé se utápělo v černočerné tmě. Třetí bylo […]