03 Srp
Miluju děti. Leckterý škodolibý vtipálek by teď dodal, že nejlepší jsou na česneku, ale to já ne, tak vtipná zase nejsem. Chi. Děti mám ráda, protože je s nimi legrace, jsou krásně upřímné a mnohdy vás dovedou i do situace, kdy nevíte, jestli se tomu malému prevítovi krvavě pomstít, nebo se prostě začít smát a nechat mu pocit vítězství, což ve finále posílí vaši schopnost „být nad věcí“. Moje kamarádka má [...]

Miluju děti. Leckterý škodolibý vtipálek by teď dodal, že nejlepší jsou na česneku, ale to já ne, tak vtipná zase nejsem. Chi. Děti mám ráda, protože je s nimi legrace, jsou krásně upřímné a mnohdy vás dovedou i do situace, kdy nevíte, jestli se tomu malému prevítovi krvavě pomstít, nebo se prostě začít smát a nechat mu pocit vítězství, což ve finále posílí vaši schopnost „být nad věcí“.

Moje kamarádka má děti dvě. Čtyřletá Karolínka je velká ředitelka a rozumbrada k tomu. Všechno má dokonale pod palcem a padá z ní jedna perla za druhou. Když jsem ji tuhle z Anglie přivezla šatičky, stála, koukala na ně s výrazem „a co jako?“ a neříkala nic. Moje ego potřebovalo ujistit, že jsem se trefila do jejího vkusu, ale ona stála a mlčela. Až jí máma říká: „Kájo, poděkuj tetě za ty krásné šatičky!“ A Kája se nadechla a s ledovým klidem odvětila: „Děkují jenom velké děti. Malé děti děkovat nemusí. A já jsem malá.“

Tedy k čemu jsou vlastně ti malí drzouni dobří? Když pominu fakt, že je potřebujeme k pozitivnímu vývoji statistických křivek, mají celou řadu dalších nesporných výhod. Tak například:

Rozvíjí fantazii. Kostka je kostka. Ne však pro dítě. Pro dítě je kostka třeba slon. A přes to nejede vlak. To je přece jasné, tady je chobot a tady ocas. A vy koukáte jako dementi a snažíte se představit si chobot a ocas. A dítě kouká na vás a tváří se, že ten dement opravdu jste, protože se snažíte najít něco, co tam vlastně vůbec neexistuje, protože ta kostka není slon, ale náklaďák. Uá!

Dobíjí baterky. Kdy jste naposledy, a zcela dobrovolně a svobodně, udělali šaška sami ze sebe? Většina dospěláků má pocit, že se děti strašně nudí, a proto potřebují zabavit. V jejich přítomnosti pak vydávají různé zvuky, praktikují obličejovou gymnastiku a svou pokročilou slovní zásobu vyměňují za ťuťu a ňuňu, r za l, k za t a vůbec. Většinu dětí to nebere, ale milostivě vás nechají, ať se vyblbnete.

Donutí vás zamyslet se. Na co si platit drahé terapie, když si můžete popovídat s dětmi? Rozhovor s nimi je takový přirozený kurz osobního rozvoje. Jim je totiž úplně jedno kdo s kým, kde a proč. Realitu vidí svým nezaujatým dětským pohledem, neberou do souvislostí nic okolo. Hezky ručně a stručně vám vysvětlí, jak to na světě chodí. A člověk se nestačí divit!

A v neposlední řadě

Dovedou být brutálně upřímné.

Já ani moje další dvě kamarádky děti nemáme. Ani partnery. Tak úplně nevíme, co si Kájina maminka se svou ratolestí doma vykládá, ale po nedávné události jsme ji začaly podezírat z toho, že si spolu pořádají dámské dýchánky a ve středu jejich zájmu jsou bezdětné tety a jejich milostný život. Protože…

Šly jsme z dětského hřiště. Moje drahé kamarádky a já a Kája sedíc na ramenou svého drahého tatínka.

„Až přijdete příště, dostanete překvapení,“ spustila z ničeho nic.

„Jo? A co to je to překvapení?“ vyzvídaly jsme.

„Piškoty pro Davídka,“ na to ona. Davídek je téměř roční syn další kamarádky.

„Kájinko, ale to jsou piškoty pro miminko, ty nám je dáš?“

„Jo, dám.“

„A kdy nám je dáš?“

Ta malá ďáblice se šibalsky usmála a řekla: „Až budete mít miminko!“

A vzápětí nás z výšky sjela pohledem, hezky jednu po druhé, a dodala: „Některá!“

Ano, jsou v životě chvíle, kdy vaše ego zabojuje s úpornou touhou otrhat křidélka malému drzému tvorovi. Ale pak se nadechnete a začnete se smát. A děcko s vámi. Protože má vlastně pravdu.

Takže:

Nevíš-li si děvče rady,
přizvi dětské kamarády.

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *

Kaacza v obrázcích