25 Čvc
Rýma. V létě. Že znáte lepší zábavu? Já taky. Ale i taková rýma vám může přinést nevšední zážitek. Plíživými kroky, zcela nečekaně a v souladu se rčením „Chcete pobavit pánaboha? Řekněte mu své plány!” se jednoho pátečního odpoledne objevila a už zůstala. Od rána ve mně klíčilo podezření, že je něco špatně, a taky že ano. Do večera jsem měla migrénu, teplotu, zalehlé uši, ucpané dutiny a u každé nosní [...]

Rýma. V létě. Že znáte lepší zábavu? Já taky. Ale i taková rýma vám může přinést nevšední zážitek.

Plíživými kroky, zcela nečekaně a v souladu se rčením „Chcete pobavit pánaboha? Řekněte mu své plány!” se jednoho pátečního odpoledne objevila a už zůstala. Od rána ve mně klíčilo podezření, že je něco špatně, a taky že ano. Do večera jsem měla migrénu, teplotu, zalehlé uši, ucpané dutiny a u každé nosní dírky velkou nudli. Pardón.

Zrušit jsem musela veškeré akce naplánované na týden dopředu (když nemůžete chodit, není dobrý nápad jít tančit nebo odjet na hory) a mými společníky se staly kapesníky, postel, zázvor, zmrzlina a teploměr.

Po třech dnech, kdy mi odlehlo pravé ucho (levé stále trucuje), se do života vrátila i pravá půlka mého mozku, rozuměj ta kreativní, a já začala přemýšlet nad tím, k čemu je vlastně taková rýma v létě dobrá. K ničemu, říkáte? Nesouhlasím. Tak třeba:

můžete se pustit do soutěžení s venkovním teploměrem.

Mám krásný venkovní teploměr, velmi sofistikovaný. Dost bylo vrtání dírek do okna nebo do plechového parapetu. Moderní doba fandí nalepování a solárnímu pohonu. Rtuti odzvonilo. Nalepen přímo na sklo, poprvé mě uchvátil u kamarádky v Lucemburku a se slovy “to chci!” jsem se postarala o obsah vozíku při jejím příštím nákupu v Hornbachu. Byla tak hodná, že mi jeden exemplář přivezla až domů. Jásala jsem! Dokud jsem si nepřečetla návod k použití.

Teploměr je třeba připevnit na severní okno.

No. Okna mám dvě. Obě jižní. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, že ten teploměr nalepím na severní okno na chodbě v paneláku, ale představa, že ráno běhám sem a tam jenom ve spodním prádle mě nenadchla. Zvolila jsem tedy obývák. Jistě si teď dokážete domyslet, co udělá s teploměrem nasměrování na jih. Ano, ano, jsou dny, kdy je na něm stupňů třeba čtyřicet. A s tímto začněte poměřovat své síly.

Vzhledem k nefunkčnosti levé hemisféry, rozuměj té logické, mi to přišlo jako vtipný nápad. Venku se zrovna lehce zatáhlo, takže konkurenční výhoda venkovního krasavce nebyla tak velká. Z možností pusa vs. podpaží jsem do soutěžního klání přihlásila pusu, protože ta slibuje vždycky o stupínek víc, a pustila se do toho. Chvíle napětí… a… 37,3. Slušný výkon! A venku? 36,2.

Jupíííííí!

Vyhrála jsem.

Možná si teď říkáte, že jednomu z nás tady přeskočilo a vy to nejste. Ale co už. Přežila jsem rýmičku. Už se zase můžu hýbat. Roj včel, který jsem ještě ráno měla v hlavě, odletěl. A když to půjde dobře, odlehne mi i levé ucho. A s ním i levá půlka mozku. A já se vrátím k normálu a taky k běžným způsobům vlastního obveselení. Ale do té doby…?

Už jste někdy testovali, jestli vám nosní dírky protáhne líp česnek, nebo křen?

Váš komentář