06 Bře
Pro jazykový pobyt v zahraničí je taktické vybrat si „osvědčenou“ frančízu jazykové školy. Každé pondělí se v ní scházejí nadšení uchazeči o rozšíření jazykových obzorů a po vypracování vstupního testu jsou rozřazeni do jednotlivých tříd. Trochu přitom máte pocit jako v první třídě, kdy paní učitelka rozhoduje o tom, jestli už místo tužky můžete psát perem. Já? Tahle úroveň ne? Hm. A tahle? Taky ne? Sledujete spolužáky hrdě třímající lístečky [...]

Pro jazykový pobyt v zahraničí je taktické vybrat si „osvědčenou“ frančízu jazykové školy. Každé pondělí se v ní scházejí nadšení uchazeči o rozšíření jazykových obzorů a po vypracování vstupního testu jsou rozřazeni do jednotlivých tříd. Trochu přitom máte pocit jako v první třídě, kdy paní učitelka rozhoduje o tom, jestli už místo tužky můžete psát perem. Já? Tahle úroveň ne? Hm. A tahle? Taky ne? Sledujete spolužáky hrdě třímající lístečky s číslem učebny a čekáte na ten svůj.

Mezinárodní jazyková škola se vyznačuje tím, že je plná lidí z celého světa. To není nic objevného. Smůlu máte v případě, že se ve vaší třídě sejde devět lidí, z toho dva Švýcaři, jeden Švéd, jeden Korejec, jeden Ital, jeden Venezuelan, Japonka, Korejka a vy. Obyvatelé Asie se vyznačují tím, že v cizím jazyce nemluví. Čímž vám zbývá pět možných objektů k procvičování jazyka. Jenže v mém případě byl Švéd nesmělý, Švýcaři neuměli ani slovo, Korejec byl Asiat, Ital šišlal a Venezuelan do kurzu věčně nechodil. Podtrženo sečteno: moc jsme si nepopovídali.

Ono ani vcelku nebylo o čem. Vzhledem k nekonečnému opakování jazykových kurzů naskočíte do vlaku a jedete. Můj týdenní vagón obsahoval témata „vědění“ a „práce a zaměstnanost v Německu“. Řeknu vám, že i v češtině bych s těmito tématy měla problém. Lámanou němčinou jsme rozebrali všechno od „co ví včelky“ přes „koláčový graf je přehledný“ až po „nájemní práce je vykořisťování“. Naštěstí škola organizovala dost volnočasových aktivit, takže příležitosti ke konverzaci se nakonec našly. A díkybohu byli spolužáci večer němčinou tak unaveni, že ochotně přepínali do angličtiny!

Zkrátka a dobře: škola je fajn, pokud se chcete dovědět podrobnosti o životě v jiných zemích (o situaci na trhu práce, zaměstnanost i nezaměstnanost nejen v Německu, ale i v Itálii, Švýcarsku, Japonsku, Švédsku, v Jižní Korei a ve Venezuele bych mohla z fleku referovat), ale nejlepším způsobem je popovídat si s místními – například s hostitelem, u kterého bydlíte (a máte-li štěstí, pozve vás i na nefalšovanou berlínskou undergroundovou party) nebo s prodavačkou v bistru, kam si ráno chodíte pro „Kaffee und Kuchen“.

Já to říkám pořád:

Tlačí-li tě doma bota,
skoč po hlavě do života!

Chcete vědět, jak to celé začalo? Čtěte Jak jsem se učila německy (část první)

Váš komentář