21 Bře
Cvičím jógu. Občas. Když mám chuť a když si tělo řekne. Vlastně to tak mám skoro se vším, od všeho něco a od ničeho nic. Oblíbila jsem si hatha jógu, protože ta není jenom o cvičení a protahování, ale především o zklidnění a zharmonizování všech čaker, a tím mysli i celého těla. Z hodiny odcházím uvolněná a nabitá energií. Vedlejším, a veskrze pozitivním efektem je rozhýbané tělo. A taky chodím [...]

Cvičím jógu. Občas. Když mám chuť a když si tělo řekne. Vlastně to tak mám skoro se vším, od všeho něco a od ničeho nic. Oblíbila jsem si hatha jógu, protože ta není jenom o cvičení a protahování, ale především o zklidnění a zharmonizování všech čaker, a tím mysli i celého těla. Z hodiny odcházím uvolněná a nabitá energií. Vedlejším, a veskrze pozitivním efektem je rozhýbané tělo.

A taky chodím do práce. Pracuju ráda a pracuju hodně. Někdy až moc. A protože jsem navíc perfekcionistka, nestačí mi dělat věci dost dobře. Musí to být dokonalé. Jenomže nastoupíte-li do práce nové, je zcela logické, že potřebujete čas, abyste se rozkoukali, na všechno si zvykli a zapadli do “pracovních kolejí”. A pokud si ho nedáte a chcete všechno hned a na stodvacet, nemáte daleko k vyhoření.

Moje tělo se naučilo vysílat zcela konkrétní signály, že bych měla zvolnit. A já jsem se je sice naučila rozeznávat, nicméně musím přiznat, že je zcela nepokrytě ignoruju. A výsledek? Ztuhlá krční páteř, zablokovaná ramena, ochablé držení těla, znáte to. Prostě záda v háji. Došlo to tak daleko, že jsem přestala hýbat pravou rukou a po probdělé noci a bolestech, které bych nepřála ani svému nepříteli, jsem se dobelhala ke své praktické lékařce a ta mě odeslala na ortopedii.

Nechtělo se mi tam, protože vím, co mi je, a taky vím, co s tím mám dělat, jenom se nemůžu dokopat. Nicméně jsem se rozhodla, že půjdu, když už mě tam ta moje lékařka poslala. A nestačila jsem divit.

Ano, mám hodně práce a jsem za to ráda, protože bez práce se nudím. Ano, neumím odpočívat, za což ráda nejsem, ale učím se. A ano, nemusím doktory, kteří jsou se vším rychle hotovi a ani vás nepustí ke slovu. Ale rozhodně nemám ráda doktory, kteří z vás udělají blázna.

„Co vás přivádí?”

„Krční páteř.”

„Jak se vám to stalo?”

„Mám moc práce a stresuju se.”

„Aha. Chodíte k psychiatrovi?”

„???”

“Naproti na chodbě sedí kolega, objednám vás a budete k němu chodit. Odložte si.”

Už vás někdy ortoped při prvním setkání obratem odeslal na psychiatrii, protože vás bolí záda?

„Cvičíte?”

„Ano, dělám jógu a pilates.”

„Jste hypermobilní. Jógu byste vůbec cvičit neměla, měla byste chodit do posilovny. Jógu bych měl v mém věku cvičit já… běžte k tomu psychiatrovi.”

Hypermobilní nejsem. Ruce na zem v předklonu dám právě proto, že cvičím, a po několika letech praxe to považuju za velký úspěch.

Už při prvním setkání s panem doktorem jsem si říkala, že jsem radši měla zůstat doma. Jógu praktikuju, abych se uklidnila a zbavila stresu. Není to snad lepší způsob než chodit k psychiatrovi a zobat prášky? No já nevím, každý to máme jinak.

Jsem nad věcí. U jógy zůstanu a budu ji cvičit dál podle chuti a nálady. Posilovnu si ještě rozmyslím. Zcela určitě nehodlám jíst žádné tabletky jenom proto, že si to přeje ortoped. Místo toho jsem odjela na svůj tradiční jarní lázeňský odpočinek, popíjím minerálku, nechávám se opečovávat na koupelích a masážích a záda? Ty mi děkují za to, že si konečně můžou odpočinout.

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *