25 Srp
Většina lidí, kteří ke mně kdy přišli na návštěvu, se podivovala nad jednou věcí. Ty tady máš ale květin, říkali. No jo, mám, říkala jsem já. A proč taky ne? Kytky, tedy na mysli mám ty živé, v květináči, jsou velmi užitečné. Pochopitelně má jejich pěstování i stinné stránky, ale ty já neřeším. Jedině pozitiva. I když… Taková kytka přináší řadu výhod. Za prvé okysličuje vzduch, že. Základní škola, první [...]

Většina lidí, kteří ke mně kdy přišli na návštěvu, se podivovala nad jednou věcí. Ty tady máš ale květin, říkali. No jo, mám, říkala jsem já. A proč taky ne? Kytky, tedy na mysli mám ty živé, v květináči, jsou velmi užitečné. Pochopitelně má jejich pěstování i stinné stránky, ale ty já neřeším. Jedině pozitiva. I když…

Taková kytka přináší řadu výhod. Za prvé okysličuje vzduch, že. Základní škola, první stupeň, těsně před stavbou těla jedovatých hub. Za druhé má funkci dekorativní. Máte volnou polici? Šup tam s květináčem. A těch barevných obalů, co se prodává. A těch zapichovátek, radost pohledět. Za třetí je zpravidla vhodným dárkem k čemukoliv. Co bych vymýšlela komu co, hajdy do obchodu, však si s tím příjemce nějak poradí. A tak dále. Co ale oceňuju na květinách nejvíc? Že se s nimi dá mluvit!

Možná teď namítnete, že mluvit se dá i se židlí, když na to přijde. Ale ne, jsem zásadně proti. Se židlí se jistě mluvit dá, ale ani s největší troškou fantazie se židle neotočí ráno za východem slunce a nezvedne své placaté opěrátko, když na ni náhodou vylijete hrnek čaje. Kytky jsou prostě živé a naladíte-li se na stejnou frekvenci, pokecáte si naprosto s přehledem.

Já jim říkám téměř všechno. Záměrně jsem použila slovo téměř, protože i v dnešní době není od věci ponechat si nějaké tajemství. Nicméně moje krásky už si vyslechly mnohé. Tak třeba úplné romány by mohl vyprávět skoro metr a půl vysoký fíkus, který jsem zachránila před deseti lety coby malé, třiceticentimetrové mimino, smotané drátkem a tiše trpící. Od té doby mě na oplátku miluje a strpí i přesazování nebo moji občasnou zalévací nečinnost.

Zalévací nečinnost, hm. Sypu si popel na hlavu a bez mučení přiznávám, že tou trpí i zbytek kytek, mám jich v bytě přesně třináct. Vyjímku tvoří snad jen doba dovolených. Zlatíčkům jsem pořídila „zalévací tetu”, která je moc milá a hodná a spolehlivá, až natolik, že kromě květin pravidelně zaleje i podlahu (brouku, mám Tě moc ráda!). A víte, jak se mi za vyschlý květináč pomstila jedna z těch zelených, přerostlých potvor, která má své útočiště na klavíru? Vyplázla na mě jazyk a střemhlav se vrhla směrem k podlaze a rovnou do šicího stroje. A bylo jí úplně jedno, že lozím po čtyřech a štětečkem vymetám hlínu ze všech koutů dostřelu.

Musím přiznat, že jsem to rozdýchávala hodně zhluboka a prakticky okamžitě jsem ji nabídla k adopci. Nikdo ji nechtěl. Kdo by si taky vzal zákeřnou květinu, která páchá atentát na nevinný stroj.

Nakonec jsem ji vzala já. Na milost. Ale musela mi slíbit, že už to neudělá. A že už se nebude plazit po tapetách. A že nebude žrát žížaly.

Mám doma třináct kytek a povídáme si spolu. Někdo si povídá se psem, jiný s rybičkami, někdo křičí na děti a někdo na manžela. Třináctka je šťastné číslo. Mám své zelené kamarádky ráda a pevně doufám, že i ony mě. A jinak jsem úplně normální. :-)

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *

Kaacza v obrázcích