06 Zář
Máte rádi lidi? Skutečně? Ruku na srdce. Všechny? Za každých okolností? Přiznávám se bez mučení, já lidi ráda mám, ale všeho s mírou. Dalo by se spíš říct, že jsem ráda mezi lidmi, ale na konverzaci s nimi nejsem naladěna vždycky. Přiznat si to nebylo zase tak lehké. Jsem divná? Co je se mnou špatně? ptala jsem se sama sebe. Nic. Jenom moje cholerickomelancholické já se úplně spokojuje s rolí [...]

Máte rádi lidi? Skutečně? Ruku na srdce. Všechny? Za každých okolností? Přiznávám se bez mučení, já lidi ráda mám, ale všeho s mírou. Dalo by se spíš říct, že jsem ráda mezi lidmi, ale na konverzaci s nimi nejsem naladěna vždycky. Přiznat si to nebylo zase tak lehké. Jsem divná? Co je se mnou špatně? ptala jsem se sama sebe. Nic. Jenom moje cholerickomelancholické já se úplně spokojuje s rolí pozorovatele, který se přijde pobavit v okamžiku, když je dobře naladěn a má na komunikaci chuť. Tak a teď to víte!

Nicméně jsou v životě situace, kdy tento charakteristický rys velmi oceníte. Třeba potkáte-li osobu, která to má naopak. Lidé jsou pro ni prostředkem k vybití její největší vášně – mluvení. Kecání. Žvanění. Nebo slovního průjmu, jak hezky říká moje kamarádka. A když jedete na čtyřdenní zájezd se seniory a takovou osobu máte na seznamu, musíte zapojit hlubokou trpělivost, to v případě, že jste zatím setkáním s podobnou osobou nepolíbeni, nebo se musíte naučit předstírat, že neslyšíte a rychle utéct.

Paní Kropáčková. Paní Kropáčková je velmi svérázná žena. Dávno po sedmdesátce, dobře živená a jak by řekla Káča z Hrátek s čertem – „Páni, tomu ta huba jede”, tak tady jede huba paní Kropáčkové. Prostě ji nezavře.

Paní Kropáčková je vůbec zajímavá osoba. Naprosto neřeší, že svým ojedinělým přístupem otravuje život celému zájezdu. Ona to bere jako příležitost, jak si užít své publikum. Nikdo s ní nechce sedět, nikdo s ní nechce bydlet. Pokud zrovna v noci nechrápe, tak vstává, rozsvěcuje světla a mluví. A ráno se zamyká v koupelně a odmítá do ní pustit své spolunocležnice.

U snídaně zásadně komentuje stav svého trávení, například barvitým líčením toho, jak si už večer vzala svoje projímadlo a že konzistence ranní stolice rozhodně neodpovídá tomu, co popisuje etiketa a nařizuje lékař. Jistě uznáte, že i vám by horčicí polité klobásky na vašem talíři přestaly okamžitě chutnat.

A znáte to. Ostatní milé dámy na rušičce klidu nenechají nit suchou. To se ke mně takto behěm výšlapu do kopce přitočila jiná paní a říká mi:

„Sedla jste si do mraveniště!”

???

„No v té jídelně. Chtěla jsem vás varovat, ale nešlo to.”

To bylo poté, co jsem si přisedla ke stolu, kde seděla paní Kropáčková, protože jinde nebylo volno. Zachránila mě až kamarádka, která rychlým velitelským povelem volné místo opodál vytvořila.

Nebo další. Ta dotčeně hlásila:

„Celou noc nezamhouřila oko, protože jí škrundalo v břiše, všichni se těšili, že v autobuse vyčerpáním usne a bude klid. A víte, co? Nebyl. Ta baba neusnula, zato v okamžiku, kdy jsme to nejméně čekali, začala vykřikovat: „Tady jsem měla sušenku! Sušenko, kde jsi, pojď ke mně!””

A v zápětí dodala: „„Ticho léčí” by se mělo některým lidem nařizovat soudně!”

Ale dost drbů, aby paní Kropáčková nemusela dlouho škytat. Každý jsme nějaký, někdo mluví, někdo nemluví, a je to spíš o nás, než o druhých. Když se nám něco nelíbí, můžeme se buď ozvat, nebo odejít. Nemůžeme změnit druhé, můžeme změnit jenom sebe. Zhluboka nadechnout a zmizet po anglicku. Třeba se i paní Kropáčková jednou naučí mlčet.

Nebo…?

Ještě teď ji slyším, jak na celý autobus, ukolébaný celdenní tůrou a kochající se baboletním západem slunce křičí:

„Tři ledničky! Za celý život jsem měla jenom tři ledničky!”

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *