10 Dub
Tatádatadadáááááá… tatádatadadádááááá… tatádatádadádadádadádadádadáááá… Pamatujete se na Modrou ústřici? Nechvalně slavný gay-bar v neméně slavném americkém filmu Policejní akademie, který jsme hltali (a někteří z nás stále hltají) už od dětství. Dvojice nic netušících kadetů vejde do nočního podniku, který jim škodolibě doporučí jejich kolegové. A pak už se jenom nestačí divit. Tak přesně takhle jsem se já nestačila divit, když jsem poprvé navštívila lázeňskou diskotéku v hotelu Litovel. Sice jsem [...]

Tatádatadadáááááá… tatádatadadádááááá… tatádatádadádadádadádadádadáááá…

Pamatujete se na Modrou ústřici? Nechvalně slavný gay-bar v neméně slavném americkém filmu Policejní akademie, který jsme hltali (a někteří z nás stále hltají) už od dětství. Dvojice nic netušících kadetů vejde do nočního podniku, který jim škodolibě doporučí jejich kolegové. A pak už se jenom nestačí divit. Tak přesně takhle jsem se já nestačila divit, když jsem poprvé navštívila lázeňskou diskotéku v hotelu Litovel.

Sice jsem byla předem varována, ale realita je realita. No páni! Když jsem psala o tom, že důchodci v lázních se umí parádně odvázat, ještě jsem netušila, co mě čeká. Restaurace zahalená do rudého sametu, blýskající světla, kam se podíváš, a potemnělý parket, na kterém se v nejrůznějších tanečních kreacích svíjely nejrůznější typy lázeňských hostů. Bez ohledu na věk a pohlaví tančili všichni. Tenhle svět nebyl pro starý. Bohužel ani pro mladý…

A ty modely!

Minisukně těsně pod zadek, ve kterých bych já nevyšla, ani kdyby mi bylo šestnáct, jehlové podpatky a la Sex ve městě, těsné korzety, ze kterých dámám vylézalo úplně všechno, co mohlo, a skoro by se dalo říct, že velmi nedobrovolně. Řada z těch prs by podle mého soudu raději dlela v pohodlné podprsence, ve které je alespoň teplo. Bílé košile lázeňských štramáků svítily pod odlesky diskosvětel a neméně zářily zlaté řetězy kolem krků i zuby v široce otevřených ústech.

V lázních člověk prostě omládne! A když ne fyzicky, tak alespoň psychicky. Ale kdybych chtěla být hodně drsná, řekla bych, že někteří se z přemíry inhalací minerální vodou zbláznili a naprosto ztratili soudnost. Nebo naopak: narostlo jim sebevědomí až do závratných výšin. Jak jinak si vysvětlit můj vlastní zážitek.

Troufám si tvrdit, že v podobných typech podniků zachovávám výraz hráče pokru a nezavdávám obvykle příčinu jiným lidem (obzvláště mužům), aby se mnou jakýmkoliv způsobem navazovali kontakt. Pardon! Ale jeden to zřejmě pochopil úplně naopak. No zkrátka: představte si toho největšího slizouna v širokém okolí, jak vás úlisně pozoruje, olizuje se při tom jako mlsný kocour a v nejméně vhodném okamžiku se k vám přitočí, pohladí vás po zadku a řekne “smím prosit”?

Ne. Nesmíte.

Posilněn místní luhačovickou bylinnou to zkusil ještě dvakrát.

Potřetí narazil. V tu chvíli už jsem totiž seděla v boxu se svými přáteli a jeden z nich, Míra, to štramákovi vysvětlil po svém.

“Okamžitě vypadni, moje dcera s tebou nikam nepůjde!”

“Jo, ona je to tvoje dcera?”

“Jo, je.”

Děkuji tímto Matce přírodě, že stvořila muže, kteří chápou a ochraňují a postaví se za vás, když to potřebujete. Děkuji tímto Mírovi, že takovým mužem je.

A poučení na závěr? Pánové, když dáma řekne “ne, děkuji”, myslí tím “ne, děkuji”. Většina z nás hru na “neblbni a poď” nehraje. ;-)

 

Vždycky jste chtěli vědět, jak vypadá ideální muž, ale báli jste se zeptat?

Čtěte zde: Ideální muž

Váš komentář