09 Lis
Bydlím v brněské části Líšeň a každý den jezdím tramvají číslo 8 do města. A mezi zastávkami Vlhká a Hlavní nádraží, po pravé ruce, stojí nenápadná budova s obrovským oknem. Povětšinu času je za oknem tma, jenom v sobotu večer se v něm svítí. Dlouho jsem si lámala hlavu, co je to za budovu. Možná si řeknete: „Ty jo! Nezná své vlastní město!”, ale takovýchto budov stojí po Brně hodně. [...]

Bydlím v brněské části Líšeň a každý den jezdím tramvají číslo 8 do města. A mezi zastávkami Vlhká a Hlavní nádraží, po pravé ruce, stojí nenápadná budova s obrovským oknem. Povětšinu času je za oknem tma, jenom v sobotu večer se v něm svítí. Dlouho jsem si lámala hlavu, co je to za budovu.

Možná si řeknete: „Ty jo! Nezná své vlastní město!”, ale takovýchto budov stojí po Brně hodně. Nemůžete znát všechno. Až při návštěvě židovského hřbitova, který se nachází o pár zastávek dál, v Židenicích, jsem zjistila, že onou budovou je synagoga. Ahá!

Když jsem před nedávnem „prošvihla” komentovanou prohlídku právě brněnského židovského hřbitova,  kterou pořádalo Turistické informační centrum, říkala jsem si, že jsem ťula a že příště už budu opatrnější. Podobné prohlídky jsou totiž velmi rychle vyprodané.

Když jsem o týden později stejným způsobem „prošvihla” i komentovanou prohlídku oné brněnské synagogy na Skořepce, padaly trochu silnější výrazy. Ale odpustila jsem si a učinila dva závěry.

Za prvé:

Když mi o něco jde, musím do toho jít hned, rozumějte nečekat, až se vyprodají vstupenky a rovnou si ji koupit, i kdybych ji pak měla prodat nebo někomu věnovat.

A za druhé:

Když se někde zavřou jedny dveře, otevřou se někde jinde jiné.

V případě synagogy na Skořepce se otevřely dveře Židovské obce v Brně, na jejichž webové stránky už jsem zamířila cíleně. A ejhle! Na záložce s přednáškami jsem objevila – hádejte co! Komentovanou prohlídku synagogy na Skořepce a za cenu téměř nicotnou. Žádný vyprodaný předprodej, prostě přijďte a budete tady.

Šla jsem. A nelitovala!

Synagoga byla postavena v letech 1934-1936 ortodoxním spolkem Agudas achim podle projektu architekta Otty Eislera. Milovníci funkcionalismu si přijdou na své, je jedinečná! A navíc se jedná o jedinou “funkční” synagogu na Moravě.

Paní lektorka byla velmi zapálená, nadšeně vyprávěla o historii, současnosti i budoucnosti synagogy i jejích uživatelů a neváhala zodpovědět někdy i velmi zvídavé dotazy. Například ten můj: “Proč židovští muži podstupují obřízku? Cožpak Bůh nestvořil muže kompletního?” Chi! Stvořil, ale potřeboval jejich závazek, že víra pro ně bude přednější a … dál to znáte.

Do tohoto svatostánku mě přitáhly osobní důvody, o ty se s vámi bohužel nepodělím. Můžu vám ale svatosvatě slíbit, že pokud ji navštívíte, dýchne na vás historie. A na cestě zpátky do města vám doporučuji vydat se od východu doprava. Tam na vás dýchne vyšší moc. Věříte-li na jedinečnost lidských bytostí, baví-li vás nebečet se stádem a budete-li mít štěstí, uvidíte to, co já! :-)

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *