20 Kvě
Kdo mi to tu loupe perníček? To já ne, to jenom větříček! Za posledních pár týdnů, měsíců či let jsem zažila mraky rozhovorů. Dlouhých, krátkých, osobních, pracovních, veselých i smutných. Některé ve mně zanechaly radost, některé zklamání, některé hořký pocit a některé naději. Ale teprve včera jsem prožila jeden z nejsmysluplnějších. Byl upřímný, otevřený, pravdivý, plný vášně a tak samozřejmý, jako je slunce na nebi a hlína na zemi. Každá [...]

Kdo mi to tu loupe perníček?

To já ne, to jenom větříček!

Za posledních pár týdnů, měsíců či let jsem zažila mraky rozhovorů. Dlouhých, krátkých, osobních, pracovních, veselých i smutných. Některé ve mně zanechaly radost, některé zklamání, některé hořký pocit a některé naději. Ale teprve včera jsem prožila jeden z nejsmysluplnějších.

Byl upřímný, otevřený, pravdivý, plný vášně a tak samozřejmý, jako je slunce na nebi a hlína na zemi. Každá jeho minuta dávala ten nejhlubší smysl a celé to do sebe zapadlo jako to nejdokonalejší puzzle.

Zajímá vás, o čem byl? Podělím se. Byl o Bobánkovi.

O Bobánkovi? Divíte se? Kroutíte hlavou? Jste v šoku? Cože? No ano, o Bobánkovi.

Přišla jsem na čtvrteční lekci swingu, na kterou chodí také manželská dvojice se svými dvěma malými ratolestmi. Chlapec a dívka. Vstoupila jsem do sálu a začala si odkládat hned vedle toho chlapečka. Byl zabraný do přebírání Čtyřlístků a tvářil se, že je to ta nejdůležitější věc pod sluncem. Čupla jsem si k němu a povídám mu:

„Jé, ty máš Čyřlístky! To je super! Máš je rád?”

Hodil po mě nechápavým okem a na čele měl napsáno “o čem to ta ženská mluví?”

„No jasně. Mám!”

„A který máš nejradši?” pokračovala jsem já a byla zvědavá na odpověď. V živé paměti mám spousty příběhů a vybrat ten NEJ není jednoduché.

„Nejradši mám speciály!”

„Jo, jo, speciály, to jsou ty tlusté, že?”

„Jo.”

„A koho ze Čyřlístku máš nejradši?”

Chlapeček zvážněl, poškrábal se na hlavě, zamyslel se a pak vyhrkl: “Bobíka!”

„Jo, Bobík, ten je dobrej, že jo?” říkám já.

„A to víš, že Bobík má bratránka?” zeptal se mě.

“Fakt, jo? Tak to už si nepamatuju.”

„Bobánka!”

Načež se chlapeček začal hrabat v hromadě časopisů a hledal ten, ve kterém hraje Bobánek jednu z hlavních rolí.

„Tady, podívej!” vyhrabal sešit s názvem„Perníková chaloupka” a nalistoval příslušnou stránku, na které se Bobánek spolu s Bobíkem cpou perníkovou chaloupkou, kterou upekla Fifinka a která měla sloužit jako rekvizita do loutkového divadla pro děti (myslím). Jenomže duo B+B chaloupku našlo a spořádalo dřív, než mohla nebohá Fifinka zasáhnout. Zůstal jeden malý perníček ze střechy.

Hošík nalistoval poslední stránku komiksu, ve které sice probíhá loutkové představení pohádky O perníkové chaloupce, ale místo chaloupky samotné tam hraje prim pouze onen poslední malý perníček, který záludná ježibaba nabízí Jeníčkovi a Mařence.

„Vidíš? Bobík s Bobánkem tu chaloupku sice snědli, ale to nevadí, všechno dobře dopadlo. Stačil jim jenom ten malý perníček! Aby to dobře dopadlo, stačí jenom málo!”

Vítězoslavně se usmál a já zůstala s pusou otevřenou.

„No jo, to jo, to máš pravdu, stačí jenom málo…”

Takže přátelé, až se budete chtít obohatit o nějaké životní moudro, zeptejte se dětí. Ty ví naprosto přesně, o čem je život a co nám stačí ke štěstí. I kdyby to byl jenom jeden malý perníček! ;-)

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *

Kaacza v obrázcích