06 Lis
Dostali jste někdy nabídku, která se neodmítá? A dostali jste někdy nabídku, o které jste okamžitě věděli, že odmítnout ji znamená zachovat si čest, zdravý rozum a pěsti neposkvrněné krví navrhovatele? Nebo nabídku, při které jste si mohli vykroutit krk divením v urputné snaze pochopit, čeho se vlastně týkala? Já dostala nedávno tu třetí. A krkem kroutím doteď. Celá věc se udála na meditačním semináři, na kterém předpokládáte účast lidí podobného [...]

Dostali jste někdy nabídku, která se neodmítá? A dostali jste někdy nabídku, o které jste okamžitě věděli, že odmítnout ji znamená zachovat si čest, zdravý rozum a pěsti neposkvrněné krví navrhovatele? Nebo nabídku, při které jste si mohli vykroutit krk divením v urputné snaze pochopit, čeho se vlastně týkala? Já dostala nedávno tu třetí. A krkem kroutím doteď.

Celá věc se udála na meditačním semináři, na kterém předpokládáte účast lidí podobného smýšlení. Většina chce zpomalit, uvolnit se a pomocí meditačních technik si vyřešit problém či dva. Marek nikoliv. Žádný problém neměl, přišel se pobavit, šťastný to muž! A protože nepotřeboval analyzovat své nitro, analyzoval byznys, kterému se věnuje.

Řešily jsme s kamarádkou důležité téma, upřímně před celou skupinou sdílely naše názory a otevřeně vyprávěly o tom, jak to máme a jak bychom to chtěly mít. Celé natěšené, že se nám daří, rozhodly jsme se, že to o přestávce oslavíme instantní kávou, jenomže než jsme stačily vykročit ke dveřím, přišel k nám Marek.

„Dám 20 bodů.“

„Prosím?“

„20 bodů za vás dám.“

„Jakých bodů…?“ divily jsme se.

Napadlo mě, že to bude nějaká legrace, a tak mu říkám: „Jenom 20? A z kolika?“

Marek nechápal. „Jak z kolika?“

„No, z kolika bodů je těch 20? 20 bodů je málo, dej aspoň 30,“ dodala jsem.

„Dobře, když je 20 málo, přidám 10 pušek,“ na to Marek.

V tu chvíli jsme se na sebe s kamarádkou podívaly s výrazem „někomu tady straší ve věži a my to nejsme“, pak jsme se podívaly na Marka a zaťukaly si na čelo.

„Marku, o čem to mluvíš? Jaké pušky?“

„No, když vám nestačí 20 velbloudů, přihodím 10 pušek,“ nechápal, co nechápeme.

Zhluboka jsem se nadechla. „Velbloudů?“

A byznysmen Marek bez mrknutí brvy pronesl: „Koupím vás. Kde máte majitele?“

Ahá! Ano, meditační semináře se mohou zdát poměrně dost alternativní a někomu možná přijdou hodně divné, ale takto „ulítlého“ pána jsem ještě na žádném nepotkala.

„Marku, ale my nemáme žádného majitele.“

„Někdo vás vlastní, ne?“ divil se.

„Ne. Nás tedy rozhodně nikdo nevlastní. A už vůbec nejsme na prodej. Ostatně, co bys s námi dělal?“

„Říkal bych vám, co máte dělat, a vy byste to dělaly,“ culil se.

„Tak na to zapomeň, brouku!“

Marek mi posloužil, aniž by tušil jak. Evidentně se snažil být vtipný, ale moc nevěděl, jak na to. A tak to vzal přes své obchodní dovednosti. A neuspěl. Jistě uznáte, že 20 velbloudů a 10 pušek je opravdu velmi nízká cena za dvě krásné, úchvatné ženy, jejichž hodnota je nevyčíslitelná.

Marek mi pomohl uvědomit si jednu důležitou věc:

Můžete si koupit můj čas, ráda pro vás něco za úplatu udělám, ale rozhodně si nemůžete koupit mě.

Nejsem totiž na prodej! ;-)

2 Comments

Váš komentář