25 Čvc
Někdy jdou věci rychleji, než by si člověk přál. Nenaděju se a jsem v tom. Neodolám. Je to silnější než já. A vlastně… proč bych vlastně měla odolávat? Život je přece krátký, proč si upírat potěšení, které přináší? Spatřila jsem ji v okamžiku, kdy jsem to nejmíň čekala. Byla tam. Jen tak. Upřeně mě pozorovala, zprvu mi to nebylo příjemné. Po chvíli jsem si na ten pohled zvykla. Nechtěla jsem se dívat [...]

Někdy jdou věci rychleji, než by si člověk přál. Nenaděju se a jsem v tom. Neodolám. Je to silnější než já. A vlastně… proč bych vlastně měla odolávat? Život je přece krátký, proč si upírat potěšení, které přináší?

Spatřila jsem ji v okamžiku, kdy jsem to nejmíň čekala. Byla tam. Jen tak. Upřeně mě pozorovala, zprvu mi to nebylo příjemné. Po chvíli jsem si na ten pohled zvykla. Nechtěla jsem se dívat jejím směrem, ale cosi mi říkalo, ať se nebráním. Zvedla jsem oči. Pořád tam byla a pořád mě sledovala. Byla jako magnet. „Bože!“, pomyslela jsem si, „už to nevydržím!“ Otočila jsem hlavu a snažila se nevnímat napětí, které se vznášelo vzduchem. Nemohla jsem si pomoct.

Měla smetanově bílou pleť a lehce se leskla. Přiblížila jsem k ní svůj obličej. Voněla po lískových oříšcích a vanilkovém cukru. Byla nadosah. Od kořínků vlasů po malíčky u nohou mnou projela vlna vzrušení. Sváděla mě svou přítomností a já byla napnutá k prasknutí. Teď nebo nikdy! Špičkou jazyka jsem se dotkla jejího těla. Bylo hebké jako samet. Pak jsem ho olízla. Jen tak trošku. Zaklonila jsem hlavu a nechala se unášet pocitem absolutního blaha. Lehce jsem ji kousla. Otevřela se mi. Zachvěla jsem se.

Byla jsem ztracená…

Ona byla…

 

 

Laskonka

Cukrářství Martinák

 

Váš komentář