31 Čvc
Drtivou většinu příběhů píše sám život a některé opravdu nevymyslíš. Jako třeba ten následující. Začínající léto, sobota dopoledne, já zchvácená rýmou, bez partnera, který by mi vařil čajíčky a nosil teploměr. Morálka na nule, chuť do života žádná. Z posledních sil se dohrabu do lékárny a čekám frontu na aspirin a Vincentku. Když v tom… K vedlejšímu pultíku se o berlích dobelhala stará paní, mohlo jí být dávno přes osmdesát. [...]

Drtivou většinu příběhů píše sám život a některé opravdu nevymyslíš. Jako třeba ten následující.

Začínající léto, sobota dopoledne, já zchvácená rýmou, bez partnera, který by mi vařil čajíčky a nosil teploměr. Morálka na nule, chuť do života žádná. Z posledních sil se dohrabu do lékárny a čekám frontu na aspirin a Vincentku. Když v tom…

K vedlejšímu pultíku se o berlích dobelhala stará paní, mohlo jí být dávno přes osmdesát. Starý ošuntělý oděv, šedivé rozcuchané vlasy, brýle s tlustými obroučkami, vousatá brada, žádná krasavice. Prostě obyčejná babka.

A protože se nudíte, jak tak stojíte a čekáte, až na vás přijde řada, a snažíte se u toho neumřít, přece jen vám to nedá a zaposloucháte se do hovoru.

„Co pro vás můžu udělat?” ptá se lékárnice.

„Obvazy na bércové vředy,” odpovídá jí ta paní.

„Jakou šířku,…” blablabla. Rozhovor o bércových vředech zas tak zajímavý není.

Nuda, zívačka, čekáme dál.

„Přejete si ještě něco?” zeptá se lékárnice znovu.

„Jo. Ještě bych chtěla ochranu. Pánskou.”

COŽE? Obočí jde vzhůru. Zavřete tu hubu, Kelišová, když se divíte, napadá vás. Co prosím? Co to ta babka řekla? Pánskou ochranu?

A tady to začíná být zajímavé.

V celé lékárně, a v lidech v ní stojících, by se krve nedořezal. Všichni zírají na babku, nechápou a minimálně v mé hlavě se honí myšlenky volající: Co dělám doprčic špatně? Jaktože tahle bába kupuje ochranu a já nic? Kdybych měla po ruce zeď, začala bych do ní mlátit hlavou. Takhle jsem jenom nasucho polkla a myslela si něco o nespravedlnosti na světě.

Lékárnice zalapá po dechu a snaží se tvářit profesionálně. Ale moc jí to nejde. Neví, jestli se má smát, nebo se rozplakat.

„Ochranu? To jako Primeros?” ptá se a kroutí u toho hlavou.

„No ochranu. Pro manžela.” Odpovídá zcela samozřejmě paní a taky nechápe – co na tom lékarnici není jasné.

Lékárnice odbíhá kolem pultu, zašmátrá v šuplíku a vytahuje balíček kondomů. Položí ho před paní a ptá se: „Tohle?“ A babička? Podívá se na lékárnici s výrazem „Proboha! Na co bych asi tak já v mém věku potřebovala kondomy?” a v lékárně už není nikoho, kdo by se v dané situaci vyznal.

„Ochranu chci, pánskou, pro manžela. Ne kondomy!” halasí.

Lékárnice je zoufalá. „Promiňte, ale jakou ochranu?”

„No tu, pro manžela. Máte to v letáku, za 99,” i paní už začíná být lehce nevrlá.

„A můžete mi to ukázat?” žádá ji lékárnice.

„Tam! Tam to máte, v regále!” odkazuje ji babka.

PRÁSK

To byl kámen, který spadl ze srdce jak nebohé lékárnici, tak celé lékárně. Paní nechtěla krabičku kondomů, aby si s manželem zpříjemnili dlouhé večery. To by ostatně mohli dělat i bez ochrany, v tom svém věku.

Paní chtěla inkontinenční vložky do trenýrek. Uf!

Dost se mi ulevilo. Za sebe i za lékárnici. I na atmosféře v lékárně to bylo znát. Rozhostil se klid a mír. A já jsem odcházela s pocitem, že možná, možná na světě aspoň trochu spravedlnosti bude. Smrk, kých!

 

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *

Kaacza v obrázcích