15 Srp
Ne nadarmo jim říkáme LOVE. ;-) Máte rádi peníze? Kdo by neměl, že? A máte je rádi natolik, že jim dáváte svobodu? Peníze mám ráda, ráda je mám a ještě raději je pouštím zpátky do volného oběhu. Jinak řečeno ráda utrácím. Za hezké věci, které mi přinesou radost, za dobré jídlo, které pohladí moje chuťové buňky, za zážitky, které polaskají moji duši, za cestování, díky kterému rozšiřuji svoje obzory, za [...]

Ne nadarmo jim říkáme LOVE. ;-)

Máte rádi peníze? Kdo by neměl, že? A máte je rádi natolik, že jim dáváte svobodu?

Peníze mám ráda, ráda je mám a ještě raději je pouštím zpátky do volného oběhu. Jinak řečeno ráda utrácím. Za hezké věci, které mi přinesou radost, za dobré jídlo, které pohladí moje chuťové buňky, za zážitky, které polaskají moji duši, za cestování, díky kterému rozšiřuji svoje obzory, za knihy a semináře, které rozšiřují moje vědomí a uvědomění, za dárky, které přinesou radost druhým. Peníze jsou oběživo, tak ať obíhají.

Když mi bylo asi deset let, a mému bratrovi asi dvanáct, napsal o mě do hodiny češtiny slohovou práci. Muselo to být na téma “Moje sestra” nebo tak něco. Moc dobře si pamatuji, jak z ní pak naše společná učitelka češtiny předčítala před celou naší třídou. Uvedl v ní, že jsem marnotratná. Marnotratná. Já tehdy vůbec netušila, co to slovo vlastně znamená, takže nám to učitelka hezky vysvětlila. Marnotratný = rozhazovačný.

No, kolik asi máte peněz, když je vám deset let, a co si vlastně můžete koupit, když kolem vás vládne temný komunismus a když zrovna dostanou Pedro, je to malý svátek. Zhluboka jsem se tehdy zastyděla (?!) a začala šetřit. A zatímco bráška si postupně pořizoval nejnovější walkman, discman, kazeťák, hi-fi věž, počítač, kolo a kdo ví, co ještě, já měla hliněné prasátko a svoji první Barbie jsem si koupila až ve třinácti letech (ano, ano, kdysi dávno si ještě mladé dívky hrály s panenkami a omlouvá mě moje záliba v šití maličkých věciček).

Takže takhle ne, přátelé. Vypěstujte si k penězům lásku a hezky si je hýčkejte. Udělejte jim ze své peněženky pohodlný pokojíček k bydlení – žádné účtenky, papírky, označené jízdenky a podobné smetí. Ať se jim u vás líbí. A nebojte se dát jim svobodu. Jenom tak se k vám budou vracet a přivedou s sebou další kamarády.

A pamatujte: LOVE ♥

P.S. Pro inspiraci si přečtěte následující dva články, poslal mi je kamarád Alda, který dělá skvělé masáže a kraniosakrální terapii a ještě u toho stačí sledovat, co se kde píše. :-)

1) Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky

Čtěte zde

2) Petra Jelínková: Zaměřuji se dělat to, co mě baví, a nic z toho nemám

Čtěte zde

 

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *

Kaacza v obrázcích