26 Pro
Žila, byla na jednom statku zámožná selka. Měla všechno, na co si vzpomněla, a co neměla, rychle si opatřila. Přesto jí v životě něco chybělo. Cítila se sama. I rozhodla se, že si pořídí nové telátko. Zajela do města a přivezla si malý strakatý uzlíček. Kravičku. Kravička rostla do krásy. Běhala si ve výběhu, okusovala zelenou trávu a byla šťastná. Ostatní kravičky ji měly rády. Ale čím krásnější a oblíbenější [...]

Žila, byla na jednom statku zámožná selka. Měla všechno, na co si vzpomněla, a co neměla, rychle si opatřila. Přesto jí v životě něco chybělo. Cítila se sama. I rozhodla se, že si pořídí nové telátko. Zajela do města a přivezla si malý strakatý uzlíček. Kravičku.

Kravička rostla do krásy. Běhala si ve výběhu, okusovala zelenou trávu a byla šťastná. Ostatní kravičky ji měly rády. Ale čím krásnější a oblíbenější byla, tím víc jí selka záviděla. Začala ji zavírat ve stáji, nepouštěla ji ven, zkrátka držela ji pod zámkem. Ubohá kravička byla sama a smutná. Skrz uvolněná prkna stáje pozorovala svět kolem sebe a nechápala, proč ji její majitelka, kterou měla tak ráda, dělá takovéto věci. Jak ráda běhala po sluncem ozářené louce, vybírala si šťavnaté čtyřlístky a skotačila se svými kamarádkami. Ty na ni ale postupně zapomněly, dál se věnovaly své zábavě a předváděly se před býčky z vedlejší ohrady.

Vždycky, když se selka za kravičkou přišla podívat, kravička se usmívala a vítala ji veselým máváním ocasu. Její tmavě hnědé, sametové oči zářily a ona samou radostí majitelce olízala ruku svým hrubým růžovým jazykem. Ale majitelka se mračila. Kravička kroutila hlavou a nerozuměla tomu. Majitelku měla ráda a moc se snažila, aby i ona cítila to samé. Ale jaksi to nefungovalo. Až jednoho dne na ni majitelka promluvila: „Půjdeš na pastvu a vybereš si nějakého býka, protože chci, abys měla telátko.“ Kravička na ni vytřeštila oči. „Telátko?“ pomyslela si. „Já?“ Ale majitelka byla nekompromisní. „Na co si myslíš, že tě mám? Každá normální kráva má tele.“

Kravička byla v šoku a hlavou se jí honily myšlenky. „Normální kráva? Copak já nejsem normální?“ Dost dobře si ani neuměla představit, jak si má na pastvě vybrat nějakého býka, když je tak dlouhou dobu zavřená a už ani neví, jak takový býk vlastně vypadá. A co by si s ním měla vykládat? A jak si s ním vlastně to tele má pořídit. Té noci kravička nespala. Dívala se dírou v prknech na pastvu a usilovně přemýšlela, proč zrovna ona musí mít tak krutý život. A co udělala špatně, že se ocitla v takové situaci. Ale ať přemýšlela, jak přemýšlela, na nic kloudného nepřišla. Ona přece neudělala špatně nic. Když si ji majitelka vezla na svůj statek, těšila se, jak jí bude příjemnou společnicí a jak si bude vesele žít ve společnosti ostatních kraviček a býčků. Ale o nějakém teleti nebyla řeč. Natožpak o normálnosti.

Nad ránem se kravička rozčilila. „A dost!“ pomyslela si. „Ať už měla moje majitelka jakýkoliv důvod, proč si mě pořídila, nenamáhala se mi to sdělit, a konec konců je to její věc,“ hudrovala. „A já jsem krásná a hodná kravička, snažím se ze všech sil, abych byla oblíbená, ale mojí majitelce to zřejmě nikdy stačit nebude.“ Její záměr sílil. „Je na čase, aby se postavila na vlastní nohy!“ Kravička zvedla hrdě hlavu, postavila se na zadní a plnou silou vykopla dveře od stáje. Pak vyšla ven. Nad lesem se objevily první sluneční paprsky. Popošla směrem na pastvu a ohlédla se. Měla to místo moc ráda, ale uvnitř cítila, že je na čase změnit prostředí. Zamávala ocasem, zabučela a vydala se směrem k novému životu. Už nebyla smutná, naopak!

Role se vystřídaly. Až pozdě si selka uvědomila, že měla kravičku ráda a že jí vlastně na nějakých telátcích nezáleží. A že se nemůže spoléhat na to, že jí štěstí a spokojenost přinese nějaká chovná kráva. Ne, ne. To ona sama musí porazit své sobectví a sebelítost. Spokojenost si musí najít sama v sobě. Ale to už by byla jiná pohádka.

Inu, jak se říká: Kdo chce víc, nebude mít nic.

Váš komentář