05 Čvc
Cesty boží jsou nevyzpytatelné a příležitosti přicházejí, když se jim člověk otevře. Ale řekněte svoje plány pánubohu – vesele se vám vysměje! Na letošní léto jsem plánovala odpočinek, pohodu a lehkost bytí. A potom přede mnou přistála rukavice, kterou jsem zvedla. V podstatě o nic nešlo. Byla jsem na volné noze, měla jsem volný prostor v diáři a řízením osudu se mi dostalo nečekané nabídky. Stala jsem se manažerkou letní [...]

Cesty boží jsou nevyzpytatelné a příležitosti přicházejí, když se jim člověk otevře. Ale řekněte svoje plány pánubohu – vesele se vám vysměje! Na letošní léto jsem plánovala odpočinek, pohodu a lehkost bytí. A potom přede mnou přistála rukavice, kterou jsem zvedla.

V podstatě o nic nešlo. Byla jsem na volné noze, měla jsem volný prostor v diáři a řízením osudu se mi dostalo nečekané nabídky. Stala jsem se manažerkou letní školy v Anglii. Pro někoho jsem byla blázen, já jsem se cítila spíš jako pokusný králík se zálibou v masochismu. Osud mi nadělil takové malé cvičeníčko, kam až jsem schopna a ochotna zajít. Novodobé galeje.

Nechápejte mě špatně, jsem za tu výzvu vděčná, věděla jsem, do čeho jdu, a nikdo neříkal, že to bude snadné. A taky nebylo. Jenom se prostě každý hodíme na něco jiného. Od jistého věku a míry zkušeností už člověk zvažuje, co mu za to stojí a co ne. A s jistou mírou zdravého sebevědomí a nadhledu a s hlavou vztyčenou můžete z každé situace odkráčet středem bez ztráty kytičky.

Jsem profesionál. Svůj tým neopustím ze dne na den. (Tady je ten závan masochismu, cítíte?) I když mi nadřízený rádoby vtipně říká, ať zaměstnance nakopnu, když nebudou chtít makat, já jim poděkuju za tvrdou práci a ještě podám pomocnou ruku. Ale přijde den, kdy tu ruku začne potřebovat i největší pracant. A kde jinde ji najde, když ne na konci své paže? Sepsat výpověď je potom otázka minuty.

Můj tatínek mi vždycky říkal “musíš být silná” nebo “musíš zatnout zuby” nebo “musíš se zatvrdit”. Zuby jsem zatínala tak dlouho, až jsem z toho vyhořela, a ještě dnes, po několika měsících od odchodu z práce, nemůžu zavřít pusu. Silná jsem byla tak dlouho, až jsem z toho vyhořela, a ještě dnes, i po pobytu v lázních, mám ramena jako beton. Vydržela jsem tak dlouho, dokud jsem nepochopila, co chci a co nechci. A že mám nějakou hodnotu a že za peníze nelze koupit vše; a lidi už vůbec ne.

Původně sedmitýdenní pobyt jsem zkrátila na dva týdny. Více svého drahoceného času, sil a energie jsem nebyla OCHOTNA do této životní zkušenosti investovat. Předala jsem štafetový kolík a vydala se k domovině.

Rukavici  jsem z ringu zvedla před měsícem. Mám ale pocit, že to celé trvalo dva roky. A vzpomínat budu do konce života. Stokrát jsem se ptala sama sebe, jestli nejsem jenom moc přecitlivělá. Temné kruhy pod očima mých kolegů mě vracely zpátky do reality. Ne, nejsem. Prostě se MÁM RÁDA!

Na letošní léto jsem plánovala odpočinek, pohodu a lehkost bytí. Tohle všechno ještě stihnu! A mnohem víc!

A morální zhodnocení na závěr?

Aby bylo jasno: nic NEMUSÍTE! Jenom MŮŽETE, když budete CHTÍT!

Jsou-li peníze zkropeny slzami a potem, jsou to krvavé peníze a nestojí za to!

Máte-li potřebu dokázat si, že na to máte, jděte do toho! MÁTE NA TO! Ale taky pamatujte, že máte svobodu volby, svoji hodnotu a hrdost! :-)

Váš komentář