20 Srp
Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled. Dokud jsem nespatřil ji. Bylo úterý, hodiny na kostele přes ulici zrovna odbily poledne a já dostal hlad. Vyrazil jsem do oblíbené restaurace, kde se scházeli lidé z širokého okolí. V létě ale bývala prázdná. Vybral jsem si malý stůl skoro vzadu, usadil se a začetl do novin, které jsem našel na vedlejší židli. Vyrušila mě až číšnice. „Co si dáte?” zeptala [...]

Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled. Dokud jsem nespatřil ji. Bylo úterý, hodiny na kostele přes ulici zrovna odbily poledne a já dostal hlad. Vyrazil jsem do oblíbené restaurace, kde se scházeli lidé z širokého okolí. V létě ale bývala prázdná. Vybral jsem si malý stůl skoro vzadu, usadil se a začetl do novin, které jsem našel na vedlejší židli. Vyrušila mě až číšnice. „Co si dáte?” zeptala se a netrpělivě čekala, až si vyberu. „Jedničku, díky! A malé pivo,” odvětil jsem zamyšleně a dál se koukal do novin. Nepsali nic zajímavého. Když mi číšnice přinesla polévku a pivo, usmívala se. Žíznivě jsem se napil. Pak jsem vzal lžíci, srkal horkou polévku a očima prolétal jednu stránku za druhou. Po chvíli jsem je zvedl a rozhlédl se po místnosti. Všechno bylo jinak.

Seděla přede mnou. Do obličeje jsem jí neviděl, byla otočená zády. To mi ale nevadilo. Uchvátila mě záplava jejích dlouhých vlnitých vlasů, zlatých jako zralá pšenice. Ne, vlastně nebyly zlaté, byly rezavé. Jako to pivo, které mi teplalo ve sklenici. A vždycky, když zatřepala hlavou a natočila ji proti světlu, změnily ty vlasy barvu. V ruce držela vidličku a labužnicky nabírala jednotlivá sousta. Občas ji taky položila a jídlo brala jen tak, štíhlými prsty. Ze stropu se linula podmanivá hudba a ona se vlnila do jejího rytmu. Pomyslel jsem si, „Bože, to je tak svůdné!“ Toužil jsem ji mít. Možná jsem byl blázen, když jsem chtěl ženu, aniž bych spatřil její tvář. Zamiloval jsem se do těch vlasů.

Znovu jsem se napil a zavřel oči. Zhluboka se nadechl, vydechl a nechal se unášet myšlenkami.

Myšlenkami na sebe a neznámou krásku, jak spolu tančíme v rytmu té pomalé hudby. Je nádherná. Jednou rukou ji držím kolem pasu a druhou rukou ji vískám ve vlasech. Voní po rozkvetlé louce a dešťových kapkách. Skloním se k ní a pofoukám jí víčka. A ona mě pomalu, docela pomalinku políbí. Pak se odtáhne, zasměje a divoce roztančí. Chci ji! Chci ji hned! Chci ji svléknout a celou zulíbat! Znovu se nadechnu a přeběhne mi mráz po zádech.

Otevřel jsem oči. Odešla…

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *