15 Dub
Na vědomé úrovni máme obvykle jasno: chci chlapa, chci ženu. Ale máme stejně jasno i na úrovni nevědomé? Partnera chci, ale nedaří se mi ho najít. Nemůžu natrefit na nikoho „normálního“ . Už jsem zkusil/a všechno a pořád nic. Co dělám špatně? Vydaly jsme se tuhle s kamarádkou na procházku a jako obvykle jsme rozebíraly, co nás těší i trápí. A jak už to chodí, řeč přišla na partnerské vztahy. [...]

Na vědomé úrovni máme obvykle jasno: chci chlapa, chci ženu. Ale máme stejně jasno i na úrovni nevědomé?

Partnera chci, ale nedaří se mi ho najít.
Nemůžu natrefit na nikoho „normálního“ .
Už jsem zkusil/a všechno a pořád nic.
Co dělám špatně?

Vydaly jsme se tuhle s kamarádkou na procházku a jako obvykle jsme rozebíraly, co nás těší i trápí. A jak už to chodí, řeč přišla na partnerské vztahy. Ani jedna partnera momentálně nemáme a tak nás pochopitelně podobné myšlenky napadají taky. Rozebíraly jsme téma odshora dolů a zprava doleva. Byl krásný jarní den, všechno se zelenalo, vůkol ticho, ideální prostředí na aha-momenty. A pak jeden přišel.

Napadlo mě, že se nad tím zkusím zamyslet stejně, jako bych se zamyslela nad situací, kdy bych chtěla opustit nevyhovující vztah.

Co když je to v obou případech stejné?

Obě situace nám totiž přinášejí jistoty, kterých se nechceme vzdát. Jsme na ně zvyklí, je nám v nich pohodlně (netvrdím, že dobře), nemusíme se namáhat, dělat kompromisy, otevřeně komunikovat, zkrátka jít s kůži na trh. Nehledě k tomu, že máme strach: ze špatného rozhodnutí, z reakcí okolí a mnohdy i sami ze sebe.

A to je to, oč tu běží. O vědomé rozhodnutí, že změnu chci, že jsem na ni připravena a že mi stojí za to o ni bojovat. Že vylezu ze zlaté klece vztahu/samoty a začnu něco dělat, i když to může chvíli bolet, než si tělo a mysl ztuhlé nečinností zvyknou na aktivitu. I s vědomím, že mi můj „vnitřní kritik“, ten negativní našeptávač, nepřestane házet klacky pod nohy.

Prvním krokem k vyřešení problému je to, že si ho uvědomíme. Další kroky jsou individuální.

Víte, co mají obě situace společného?

Vyžadují stejné rozhodnutí: jdu do toho.
Vyžadují stejné odhodlání: vydržím, ať se děje, co se děje.
Vyžadují stejnou dávku odvahy: je mi jedno, co tomu řeknou druzí.
Vyžadují stejnou důvěru: v sebe sama, v pomoc druhých a v život.
A obě situace (obvykle) vedou ke stejnému výsledku: k pocitu štěstí, naplnění a spokojenosti.

A co vy? Jakou máte zkušenost s opouštěním/navazováním vztahů vy? Podělte se se mnou o váš příběh!

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *

Kaacza v obrázcích