14 Čvc
Bez ohledu na módní trendy a rady výživových poradců mi pečivo chutná. Takový čerstvě upečený, křupavý rohlíček nebo chlebíček, mana nebeská! Nicméně už kvůli svému zdraví a figuře jím pečivo jen občas. Není divu, že se mnou pak moje tělo bojuje, když je řízením osudu vystaveno útokům zákeřného lepku. Tak třeba nedávno. Strávila jsem dva pracovní týdny v letní škole v Anglii. Centrála ve snaze ušetřit objednala kontinentální snídaně v [...]

Bez ohledu na módní trendy a rady výživových poradců mi pečivo chutná. Takový čerstvě upečený, křupavý rohlíček nebo chlebíček, mana nebeská! Nicméně už kvůli svému zdraví a figuře jím pečivo jen občas. Není divu, že se mnou pak moje tělo bojuje, když je řízením osudu vystaveno útokům zákeřného lepku.

Tak třeba nedávno. Strávila jsem dva pracovní týdny v letní škole v Anglii. Centrála ve snaze ušetřit objednala kontinentální snídaně v podobě toastů, slaného másla a marmelády. Na bitevní pole se tak hned první den postavily moje rozmlsané chuťové pohárky a citlivý žaludek na straně jedné a do betonu opečený toastový chleba, kterým byste mohli škrábat omítku ze zdí, na straně druhé.

U mě to rozhodně nebyla láska na první zakousnutí. Z té toastí zřejmě ano, protože mě doprovázely na mé cestě Anglií každičké ráno. Marně jsem se jim snažila vysvětlit, že není úplně nutné, abychom se potkávali pravidelně, že to dvakrát za týden bude stačit, ale ne, ony to nevzdávaly. V kombinaci se slaným britským máslem se před zrakem mých očí a citlivostí mého žaludku proměňovaly v kus papírového kartonu (chutnaly úplně stejně jako rozžvýkaná krabice od bot) a po přidání umělohmotné marmelády povýšily na bednu s příchutí.

Abychom si rozuměli: díkybohu za jídlo, děti v Africe nemají ani to. Ale zkuste se těšit na rozzářené letní ráno, když už předem víte, že ho začnete s betonem v žaludku. Není divu, že si Turkové stěžovali, že snídaně není dost turecká. A že si Italové stěžovali, že snídaně není dost italská. Tak úplně si nejsem jista, jaká snídaně je vlastně česká, ale vím určitě, že mi chybělo moje oblíbené ovoce, kaše, jogurty, sýry, vajíčka a především sladké máslo!

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem v Anglii pracovala jako au-pair. Se škodolibou zálibou jsem se naoko hádala se svojí hostitelkou o tom, jestli je lepší máslo slané nebo sladké. Zkuste si namazat to slané na vánočku, že? Nic moc. Ani jedna strana to nechtěla vzdát a pře většinou skončila mojí podpásovkou. Nejlepší je chléb namazaný máslem sladkým a lehce posypaný solí. Rivalka šla do kolen, protože tohle jí hlava nebrala.

Inu, jiný kraj, jiný mrav.

V první polovině druhého týdne jsem vybojovala sýr a šunku. A potom i jogurty. Malé kelímečky chutnající po umělém sladidle, nicméně ve srovnání s toasty to byl pokrok. Jejich válečná pozice se tak značně oslabila a své drápky už nevystrkovaly tak odvážně. Na jídelníčku ovšem zůstaly a doteď se mi vrací i vzpomínka na papírovou pachuť, obzvlášť po návštěvě oddělení pečiva v supermarketu.

Na snídani si opět dávám ovoce, kaše, jogurty, sýry, vajíčka a sladké máslo. Vychutnávám si každý kousíček smetanové radosti a jsem šťastná, že mám opět možnost volby. Toasty a umělou marmeládu jsem uklidila do skříně vzpomínek a pevně doufám, že tam zůstanou ještě hodně dlouho!

1 Comments

  • Jako malý kluk jsem jezdil za babičkou a dědou do Ostravy. Byla to ta Ostrava, jak ji asi dnes nikdo už nezná, (ta zaprášená, špinavá a různými plyny z vysokých pecí a koksoven zapáchající), avšak zato hrdých horníků a hutníků plná. Nikde jinde (pravda, kromě Ostravy jsem znal jen Brno), jsem nejedl tak dobré rohlíky, které se prodávaly v místním konzumu. Říkalo se jim karlovarské, asi těsto bylo ředěno karlovarskou minerálkou a zajímavé na nich bylo to, že ačkoliv byly měkké (asi jako loupáčky), zároveň byly křupavé. A chuť byla slano-sladká. A jen tak bez ničeho ty rohlíky zapíjet bílou babiččinou kávou, pochopitelně z melty (neboť slovo cikorka se říkat nesmí), patří k vrcholným zážitkům z mého dětství. Děkuji za váš článek, mějte se hezky, zdraví Petr

    Odpověď

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *