18 Zář
Že léčí slunce, to všichni víme. Že léčí ticho a klid, to je nám taky jasné. Že může léčit česnek, tomu uvěříme až v okamžiku, kdy to vyzkoušíme na vlastní chuťové buňky. Takhle jsem to aspoň měla já. Česnek, jo? Tak možná v polívce nebo na topince. Ale místo antibiotik? Seděly jsme s kamarádkami na našem pravidelném babinci a rozebíraly kde co. Já jsem moc mluvit nemohla, protože mě už [...]

Že léčí slunce, to všichni víme. Že léčí ticho a klid, to je nám taky jasné. Že může léčit česnek, tomu uvěříme až v okamžiku, kdy to vyzkoušíme na vlastní chuťové buňky. Takhle jsem to aspoň měla já. Česnek, jo? Tak možná v polívce nebo na topince. Ale místo antibiotik?

Seděly jsme s kamarádkami na našem pravidelném babinci a rozebíraly kde co. Já jsem moc mluvit nemohla, protože mě už několik týdnů trápila bolest čelistí, natekly mi totiž krční uzliny a já nemohla dovřít pusu. Po příčinách nepátrejte, vám se to určitě nestane! Do toho mě začínalo lehce škrábat v krku (zřejmě důsledek trvalého proudění vzduchu do nedovřené pusy). A tak se naše řeč stočila na léčebné metody. Návštěvy lékařů jsme zavrhly, léky včetně antibiotik jakbysmet. Zůstaly nám přírodní metody, protože když to zabíralo našim babičkám, proč by to nezabíralo nám?

„Když jsem měla tuhle přemnožené kvasinky, dala jsem si česnekovou kúru,“ započala diskusi Ema.

„Česnekovou kúru, jo?“ Znělo to nechutně, ale znáte to, tonoucí se stébla chytá. „A jak jsi to praktikovala?“

„Jednoduše. Týden jsem se večer cpala česnekem, sice jsem se nemohla líbat, ale zabralo to! Jenom poslední den mě šíleně bolela hlava, prý ty potvory, když umírají, vypouštějí do oběhu nějaké jedy.“

Znělo to dobře. Týden na česneku by pro odvážného sviště neměl být žádný problém! Rozhodla jsem se tedy, že kúru vyzkouším. Když jsem večer přišla domů, vrhla jsem se do díla. Pečlivě jsem oloupala poctivý, domácí česnek z maminčiny zahrádky, který pálí jak sto čertů, a s chutí se do něj zakousla. Uááááá! Zpětně už ani nedovedu popsat tu hrůzu, která vstoupila do mého života. Během sekundy se moje krční uzliny nafoukly na dvojnásobek, z očí mi vytryskly slzy, z nosu začalo téct a z pusy vycházela ta nejhorší slova, jaká si u dámy dovedete představit. Ale já byla odhodlaná vydržet. Kousala jsem dál. Nasoukala jsem do sebe půlku stroužku, zbytek šel do koše. Snažila jsem se zhluboka dýchat, ale palčivá bolest celé hlavy mi v tom moc nepomáhala. Chtělo se mi zvracet.

Přesunula jsem se nad mísu a začala přemlouvat tělo, aby to nevzdávalo. Za prvé zvracení nesnáším, za druhé mi bylo líto toho nebohého česneku, který se jenom snažil pomoct, a za třetí jsem nechtěla světu vrátit ten výborný cizrnový burger, na kterém jsem si pochutnala v Park Lane Cafe u lužáneckého parku. Boj trval dobrých pět minut. Když už jsem byla na okraji všech sil, zvítězila silná vůle. A výsledek? Levá uzlina splaskla tak, že jsem byla schopná po několika týdnech zavřít pusu. Do rána jsem spala jako miminko, dutiny prázdné, nos prázdný, hlava prázdná. O půl sedmé jsem vyskočila z postele jako laňka, plná energie, sluníčko svítilo a život byl krásný. :-)

Epilog:

Pobavena svým novým zážitkem, psala jsem druhý den e-mail svým kamarádkám a vše jim dopodrobna vylíčila. Načež se ozvala Ema a suchým tónem mi sdělila:

„No počkej, Katko, já jsem neříkala, že to máš křoupat jen tak! Já jsem si dělala polívku a pomazánky. Za syrova, bez ničeho, to bych zvracela taky!“

Grrrrrrrrr!

A dovětek pro alternativce:

Jeden jediný stroužek neuvolnil jenom uzlinu, uvolnil vše, co se v ní za ty týdny schovávalo. A já dostala takovou rýmu, jako už dlouho ne. Uvěznila mě na dva dny v posteli. A abych těch experimentů neměla málo, rozhodla jsem se nevzít si na vysokou teplotu žádný prášek a nechat tělo, aby si se zánětem poradilo samo. Horečka, migréna, zimnice… Ok, druhý den ráno (když ustoupila teplota, ale ne migréna) jsem slupla jeden malý růžový, přiznávám. Ale česnekovou kúru jsem přijala jako svou oficiální léčebnou metodu a nedám na ni dopustit!

Váš komentář 

Kdo je Kaacza

Jmenuji se Kateřina Kalačová - Káča, moc mě těší. Psaní je moje vášeň. Vášní mám víc. Vášnivě ráda zkouším nové věci. Vášnivě ráda cestuji, čtu a tančím swing. Vášnivě ráda učím. Vášnivě ráda poznávám hluboká zákoutí svého podvědomí. Vášnivě ráda objevuji svoji životní cestu. A vášnivě ráda pomáhám druhým, aby se vydali na tu svoji. O tom všem je blog Kaacza.cz. S hlavou v oblacích a nohama na zemi. Sdílím s vámi své zážitky a zkušenosti, které mě v životě posunuly. Příběhy psané lehkou rukou. Doufám, že posunou i vás.

Nechcete přijít o žádný nový článek?

Svěřte mi svůj email a nechte to na mně!
Jméno
Email *