09 Bře
Že je roztržitost určena pouze pro starší a pokročilé? Cha! Nevidím jediný důvod, proč by si tuto kratochvíli nemohly dopřát i mladší ročníky. Koneckonců máme svobodu, nechť si každý vybere, jakým způsobem si bude zpestřovat volné chvíle sám se sebou. Tak kupříkladu já. Tuhle jsem se při vaření večeře přistihla, jak sypu nakrájenou cibuli do vařící vody na těstoviny, zatímco ony se už hodnou chvíli vesele opékají na prskajícím oleji. [...]

Že je roztržitost určena pouze pro starší a pokročilé? Cha! Nevidím jediný důvod, proč by si tuto kratochvíli nemohly dopřát i mladší ročníky. Koneckonců máme svobodu, nechť si každý vybere, jakým způsobem si bude zpestřovat volné chvíle sám se sebou. Tak kupříkladu já.

Tuhle jsem se při vaření večeře přistihla, jak sypu nakrájenou cibuli do vařící vody na těstoviny, zatímco ony se už hodnou chvíli vesele opékají na prskajícím oleji. Klíče pravidelně vytahuju z lednice, špinavé prádlo házím do odpadkového koše a plastová prkénka odkládám na rozpálený sporák. K dokonalosti roztržitost dotáhla moje maminka, která solí zásadně cukrem a v supermarketu vkládá zboží do cizích vozíků, což zjistí až v momentu, kdy jde dělat mrkvový salát a nemá z čeho.

Roztržitost je většinou veselá, může ale přinést i chvilky, kdy se vám čelo orosí potem. Jako třeba v okamžiku, když si při romantické procházce po hřbitově a pozorování mihotavých světýlek zapálených svíček vzpomenete, že jste tu svou oblíbenou voňavou zapomněli před odchodem z bytu sfouknout. A poklidné odpoledne se rázem změní:

– v hodinu fyziky (v rámci které se marně pokoušíte vyhodnotit, za jak dlouho asi taková svíčka sama dohoří, vezmete-li v úvahu velikost místnosti, ve které se nachází, přesný čas, kdy byla zapálena, podklad, na kterém stojí, či povětrnostní podmínky v bytě dané netěsnícími okny)

– v hodinu prvouky (jak bylo to číslo na hasiče?)

– v hodinu matematiky (když vyrazím okamžitě domů, za jak dlouho jsem schopna tam dorazit?)

– v hodinu psychologie (čím já, kráva, přemýšlím? Mozkem? Nebo patou?)

– v hodinu autopsychoterapie (hlavně klid, brouku, to bude dobrý, neboj!)

a ve finále i

– v hodinu náboženství (Panebože, dej, ať mi neshoří byt!)

A když pak dorazím s polovičním infarktem domů a zjistím, že svíčka už skutečně dohořela a byt je v pořádku, děkuju všem svatým a slibuju sama sobě, že příště, příště už před odchodem z bytu určitě zkontroluju všechny svíčky, žehličky, pračky i varné konvice, abych měla konečně klid na duši.

I když jeden nikdy neví…

Ehm… Neviděli jste moje klíče…? Aha… v lednici… :-)

 

Chceš-li zdravou mysl mít,

kup si stan a prodej byt!

 

Baví vás poťouchlé básničky? Navštivte Ranní rýmování!

Váš komentář